Správa verzí sestavení

Veškerá správa verzí sestavení, která používají modul CLR (Common Language Runtime), se provádí na úrovni sestavení. Konkrétní verze sestavení a verze závislých sestavení jsou zaznamenány v manifestu sestavení. Výchozí zásada verze modulu runtime spočívá v tom, že aplikace běží jenom s verzemi, se kterými byly sestaveny a testovány, pokud nejsou přepsány explicitními zásadami verzí v konfiguračních souborech (konfigurační soubor aplikace, soubor zásad vydavatele a konfigurační soubor správce počítače).

Modul runtime provede několik kroků k vyřešení požadavku vazby sestavení:

1. Zkontroluje původní odkaz na sestavení, aby určil verzi sestavení, která má být vázána.

2. Kontroluje, jestli se mají použít zásady verzí u všech příslušných konfiguračních souborů.

3. Určuje správné sestavení z původního odkazu na sestavení a veškeré přesměrování zadané v konfiguračních souborech a určuje verzi, která by měla být vázána na volající sestavení.

4. Zkontroluje globální mezipaměť sestavení, základy kódu zadané v konfiguračních souborech a pak zkontroluje adresář a podadresáře aplikace pomocí pravidel probívání vysvětlených v tom, jak modul runtime vyhledá sestavení.

Následující obrázek znázorňuje tyto kroky:

Další informace o konfiguraci aplikací najdete v tématu Konfigurace aplikací. Další informace o zásadách vazby naleznete v tématu Jak modul runtime vyhledá sestavení.

Informace o verzi

Každé sestavení má dva různé způsoby vyjádření informací o verzi:

• Číslo verze sestavení, které společně s informacemi o názvu sestavení a jazykové verzi je součástí identity sestavení. Toto číslo používá modul runtime k vynucení zásad verze a hraje klíčovou součást procesu řešení typů v době běhu.

• Informační verze, což je řetězec, který představuje další informace o verzi zahrnuté pouze pro informační účely.

Číslo verze sestavení

Každé sestavení má číslo verze jako součást své identity. Jako takové jsou dvě sestavení, která se liší podle čísla verze, jsou považována za modul runtime zcela odlišná sestavení. Toto číslo verze je fyzicky reprezentováno jako řetězec se čtyřmi částmi s následujícím formátem:

<hlavní verze>.<podverze>.<číslo buildu>.<Revize>

Například verze 1.5.1254.0 označuje 1 jako hlavní verzi, 5 jako podverzi, 1254 jako číslo buildu a číslo 0 jako číslo revize.

Číslo verze je uloženo v manifestu sestavení spolu s dalšími informacemi o identitě, včetně názvu sestavení a veřejného klíče, a také informací o relacích a identitách jiných sestavení spojených s aplikací.

Při sestavení sestavení nástroj pro vývoj zaznamenává informace o závislostech pro každé sestavení odkazované v manifestu sestavení. Modul runtime používá tato čísla verzí ve spojení s konfiguračními informacemi nastavenými správcem, aplikací nebo vydavatelem k načtení správné verze odkazovaného sestavení.

Modul runtime rozlišuje běžná a silná pojmenovaná sestavení pro účely správy verzí. Kontrola verzí se provádí pouze u sestavení se silným názvem.

Informace o zadávání zásad vazby verzí najdete v tématu Konfigurace aplikací. Informace o tom, jak modul runtime používá informace o verzi k vyhledání konkrétního sestavení, naleznete v tématu Jak modul runtime vyhledá sestavení.

Informační verze sestavení

Informační verze je řetězec, který připojí k sestavení další informace o verzi pouze pro informativní účely; tyto informace se nepoužívají za běhu. Textová informační verze odpovídá marketingové literaturě, balení nebo názvu produktu a není používána modulem runtime. Například informační verze může být Common Language Runtime verze 1.0 nebo NET Control SP 2. Na kartě Verze dialogového okna Vlastností souboru v systému Microsoft Windows se tyto informace zobrazí v položce Verze produktu.

Informační verze je reprezentována pomocí vlastního atributu System.Reflection.AssemblyInformationalVersionAttribute. Další informace o atributu informační verze naleznete v tématu Nastavení atributů sestavení.

Viz také

• Jak modul runtime vyhledá sestavení
• Konfigurace aplikací
• Nastavení atributů sestavení
• Sestavení v .NET